Povídání ze života chovatele
Felice
Haf, haf, haf, tak už jsem tady. Jmenuji se Felice a taky jsem vyrostla s maminou. Ta je taková klidná, ale já jsem asi největší čertovo kvítko. Přede mnou se třeste, já jsem totiž vůdce smečky. Hrozně ráda straším svým hlubokým štěkotem, ale v jádru jsem dobračisko. O tom se pobavte s tou malou paničkou, která si ze mě dělá pohovku. Ta si ke mně lehne a já držím a jsem celá spokojená, že můžu to lidské mládě tak opatrovat. Ale hrozně ráda honím kočičky, to mám radost, když utečou přede mnou na strom. Jenom mě mrzí, že lézt po stromech neumím. To bych si pak teprve užila legrace.
Miluji vycházky, to si běhám a čmuchám kde chci. Stačí, když vidím vodítko a už stojím u vrátek. Nebo když se otevře kufr auta. To je ještě lepší, to už vím, že jedeme na výlet a to určitě pojede celá naše psí smečka. To je pak paráda, když někde vyjdeme. To i cyklisté se nám raději vyhnou.
Felice
3. 5. 2006