Chovatelská stanice Šedý vítr - Bouvier des Flandres

Povídání ze života chovatele

Arina

Arina

Skoro do svých dvou let jsem žila se svoji maminou a ještě jedním bufíkem v Podkrkonoší. Ale bývalý páníček neměl na nás tolik času a tak jsem dostala na severní Moravu. Když jsem vylezla z auta a začala se rozhlížet, tak jsem jen kulila oči, tady byly další 3 bouviéři… to jsem tedy nečekala. Psí dáma, kterou nazývali Ketty (Cathrin) si mě adoptovala a stala se mojí „mamkou“. Byla tichým vůdcem smečky a tak ostatní holky mě daly pokoj. Jenom s Feliskou nám to trvalo delší čas, než si na mě zvykla. Ale nakonec jsme spolu lehávaly vedle sebe, než odešla „běhat“ do jiných zahrad.

Na nový domov jsem si zvykla rychle, páníčky jsem poslouchala, i na výstavy jsem jezdila, tam mě to i bavilo i když nemám ráda česání. Ale panička mi nedá pokoj se slovy, že musím vypadat pořádně, tak jí to občas ztížím tím, že vyhrabu díru a hlínu mám úplně všude…. Říkají, že jsem hrozně žravá, pro kus jídla se můžu strhnout, asi je to tím, že jako malá jsem byla ve smečce poslední a někdy na mně moc nezbylo. Zato tady mám svoji misku i když víc než dají ostatním nedostanu. Zpočátku jsem to ale zkoušela a pěkně jim „zpívala“. Nějak to nechápali, řekli mi, ať toho nechám, že je to marné a tak jsem nakonec pochopila, že vytí nemá cenu.

Jsem pohodový kliďas, ráda jezdím autem, na výlety nebo chodím na procházky. Svět je fajn. S plným pupkem a někým, kdo vás má rád.

Arina